7. den
Den zúčtování.
Dnes je ten den, den odplaty za všechny ty naschvály.
Prvně se ale musíme naučit bojovat. Generálova garda ovládá umění karate, juda a dalších bojových sportů, ale my se nezalekneme. Jdeme trénovat!
Cvičili jsme nejrůznější věci, například chození po Čínské zdi, odolnost proti mučení, nošení mrzáků a další. Jsme tedy připraveni i na to nejhorší.
Po nácviku jsme se odhodlaně vydali na místo, kde se předchozí noc dopáral generálův svetr. Čekala nás tam mapa místa, kde by měl být i generál. Vydali jsme se tedy po ní. Dva nejudatnější z udatných, Hanka a Ferda, šli vpředu a vykračovali nám cestu v příkrém lesíku i na polním strništi. Výsledkem byla mírná zacházka.
Nakonec jsme ale zdárně došli do Osové na zámek. Na tomto místě právě před svou smrtí vládl císař a po něm měli vládnout jeho synové. Generál tu ale nebyl. Sotva jsme však prošli zámeckou zahradu a nabrali síly svačinkou, uslyšeli jsme bubnování. Generál je tu i se svojí gardou!
Vztekle si to vykračoval a křičel na nás, co si to tu dovolujeme a ať okamžitě vyletíme pryč. A tak jsme vyletěli, zvedli jsme se ze země a rychle jako vítr a s bojovným křikem jsme vyrazili na generála a jeho proradnou gardu. Chvíli se bránili, ale nakonec se dali zběsile na útěk. Ani děti však nezahálely a vyrazily za nimi. Dostihli jsme generála a jeho pomocníky u nedaleké Boží muky, kde je čekala sprška papírových koulí a sedmdesáti malých pěstiček. Není divu, že za chvíli nebyl nikdo, kdo by se bránil. Všichni lumpové už jen odevzdaně funěli do trávy a někteří byli už i částečně zahrabáni. Definitivně prohráli.
Čekala nás tedy poslední věc a to najít generálův poklad. Nechtěl nám to říct, ani při mučení lechtáním. Naše výslechové metody zarazil až příchod císařových synů, Radima a Filipa, kteří nám poděkovali za navrácení trůnu. My jsme jim slíbili poslušnost a oni nám dali generálův poklad. Byla to truhla plná sladkostí. A tak nám bylo všem veselo, lízali jsme lízátka, křoupali jsme tyčinky a žužlali jsme žužu. Jen generál s gardou trošku fňukali, a tak se děti slitovaly a daly jim taky něco skřoupnout.
Po návratu nás čekaly oslavy vítězství, vyhlašování nejlepší skupinky a rozdávání odměň. Každý si tam přišel na své. A tak děti zítra neodjedou jen se vzpomínkami, ale i s kytičkami, hrami, bižuterií, pexesem a se spoustou dalšími serepatičkami, které si samy vybraly.
Spánek je tedy dnes opravdu zasloužený. Vše dobře dopadlo, bitva s generálem i s únavou. Zítra už jen musíme zvítězit nad svou leností a krásně uklidit faru.
A pak honem do vašich náručí.